Klíč k pohodovému mateřství? Selský rozum a intuice

Sdílejte článek
7. 8. 2018 | Autorka: Lucka, máma Laury
Když se narodí dítě, máte nedostatek spánku, nedostatek prostoru na sebe, nedostatek času na koníčky a nedostatek klidu. Čeho ale máte zaručeně dostatek, jsou rady. Úplně od všech. Uf, proti tomuhle je potřeba se obrnit.

Rady od členů rodiny a známých, kteří už nějaké potomstvo vychovali, ještě vezmete na milost. Ale rady od spolužačky z gymplu, se kterou jste se pět let neviděly a pro kterou je vrchol zodpovědnosti dopravit svou čivavu včas do salonu, pro ty už pochopení nemáte.

Jak se to tak stane, že pro vás najednou všichni chtějí to nejlepší?

    „Musíš to dítě nechat vyřvat, jinak budeš otrok!“
    „Spi vždycky, když spí dítě.“
    „Kojíš? No to musíš kojit furt. Minimálně rok.“
    „Kojíš? No hele, na to se vykašli, přejdi na umělý a máš klid.“
    „Počkej, to jakože spí s váma v ložnici?“
    „Počkej, to jako že nespí s váma v ložnici?“
    „Počkej, to jako že manžel spí v ložnici a ty spíš s miminem v dětským pokoji?“
A to není zdaleka všechno. Člověku z toho může prasknout hlava. Nejdůležitější je ale v tento moment zachovat klid. Dobře míněnou radu si vyslechněte, a pakliže dostanete prostor, řekněte i svůj názor, ale nehádejte se. Akorát si zkazíte den. Ve výchově dětí nejlépe funguje selský rozum a intuice. Funguje to tak odjakživa. Jenom máma ví, co je pro její dítě to nejlepší. Zůstaňte na sebe vzájemně napojeni a velmi brzy přijdete na to, která cesta je pro vás ta správná.

Zaujala Vás značka Marťánci? Přihlaste se k odběru novinek!

Zapište se k odběru novinek nyní a získejte možnost vyhrát balení Marťánků FUTURY zdarma!

Napiš nám svůj příběh a získáš vzorek FUTURA 1-3 zdarma

Související články ze sekce maminky

Nikdy nekončící mateřské strachy

„Tak a teď už se nikdy nepřestaneš bát,“ zněla věta, která byla často směřovaná mým směrem v době, kdy jsme si domů přivezli naše první dítě. Její pravdivost zakouším od té doby každý den.

Číst více

Aby nás děti jednou přerostly

Je mi něco kolem patnácti let a právě dobíhám svůj běžecký závod. Jsem první. Jsem nejlepší. Minu cílovou čáru a ohlédnu se na tribunu. Najdu ji hned. Ruce má vysoko nad hlavou a palce vztyčené v pomyslné jedničky. Je tady, jako vždy. Máma žádný můj závod nikdy nevynechala.

Číst více

Jsme také na sociálních sítích