Jak se moje ideály setkaly s realitou

Sdílejte článek
27. 8. 2018 | Lucie Perlíková
Vždycky jsem měla doma uklizeno, na sporáku lahodné tříchodové menu, mé dítě mělo čisté oblečení a poslouchalo mě na slovo. Jedlo způsobně a s chutí zdravé jídlo a na veřejnosti se chovalo reprezentativně. Já chodila třikrát týdně do fitka, předčítala večer pohádky a budila se s dobrou náladou a senzační figurou. Byla jsem ta nejlepší matka na světě…
 
… než jsem se stala matkou.
 
Je to jako dostat facku vnější stranou ruky. Jednou se proberete šokem z nervy drásajícího řevu (Kde se v ní ty zvuky berou?), podruhé je na vašem oblíbeném bílém tričku nevypratelný flek od dýně (velikosti ostrovního státu) a potřetí vejdete do pokoje a vrazíte si do nohy kostku z lega (Tohle rozhodně nastražila!).
 
Neuplyne den, aby mi z ní nebublala krev v hlavě. Z té opět odlepené lišty, kterou jsem už stokrát přilepila. Z toho, jak mě nenechá v klidu se najíst. Z toho, jak má nejvíc energie zrovna ve chvíli, kdy umírám únavou. A z toho, co je schopná občas předvést venku před lidmi. Z toho, jak nonstop nestíhám, protože nerespektuje, že každá činnost má své časové ohraničení.
 
A víte co? Miluju ji za to, jaká je. Jak si objevuje svět po svém a zároveň ho má úplně na salámu. Jak neřeší, co si o ní bude kdo myslet, jak se nehlídá, aby někde neudělala trapas. Jak si žije svobodně a nespoutaně a jak si to žití každý den užívá. A taky ji miluju za to, jak mě naučila trpělivosti, toleranci a jak se díky ní více dokážu soustředit jen na nás bez ohledu na to, co si pomyslí okolí.
 

Zaujala Vás značka Marťánci? Přihlaste se k odběru novinek!

Zapište se k odběru novinek nyní a získejte možnost vyhrát balení Marťánků FUTURY zdarma!

Napiš nám svůj příběh a získáš vzorek FUTURA 1-3 zdarma

Související články ze sekce maminky

Respektovat a být respektován

V těhotenství jsem často seděla na zahradě, nohy nahoře, a představovala jsem si, jaké asi bude to dítě, co mám v břiše. Představovala jsem si, jak spinká v postýlce nebo jak se na mě směje z kočárku. Střih. O pár měsíců později jsem na té samé zahradě. V teplákách, manželově zimní bundě, kulichu a pantoflích, protože boty jsem si nestihla obout. Stojím na místě a pohybuju s kočárem sem a tam.

Číst více

Babičky. Ještě že je máme

Nově narozený člen rodiny je bezpochyby velká událost. A o to větší, když je to první dítě na všech frontách. Já nikdy nezapomenu na chvíli, kdy moje máma poprvé viděla svého prvního vnuka. Okamžité probuzení dalšího typu mateřské lásky a obří chuť se starat bylo přesně to, co jsem v šestinedělí potřebovala.

Číst více

Jsme také na sociálních sítích