Nechte tatínka, ať si najde vlastní cestu

Sdílejte článek
21.12.2018 | Lucie Perlíková
„Každý se může stát otcem, ale jen někteří umějí být tatínkem.“ Až jako máma jsem pochopila, kolik pravdy v tomto citátu je. My mámy to totiž vždycky nějak dáme, i když je to těžké. Musíme prostě zabrat a udělat, co je potřeba, aby naše děti byly spokojené. Ale chlapi to mají trošku jinak.
 
Na mateřství nás připravuje už těhotenství. Vyrábíme v sobě malého člověka, budujeme si s ním pouto, zvykáme si na změny tělesné i na změny v hlavě, na přívaly hormonů. Všechno se to děje uvnitř, velmi tiše. Na povrch se pak dostávají pouze střípky z našich vnitřních pocitů, jako jsou láska, naděje, očekávání, ale i strach, úzkost a bolest. Pro muže jsou ale tyto prožitky velmi vzdálené. Všechno se to děje mimo jejich běžný režim a mimo jejich tělesnou schránku.
 
Když se pak miminko narodí, pomáhá nám při práci s ním naše genetická výbava a spousta činností, které děláme, je intuitivních, protože hlas v naší hlavě nám říká, že takhle by to asi mělo být. Jenže muži tuhle superschopnost nemají a taky jsou daleko méně doma, takže zatímco vy balíte už sto padesátou devátou plínu za den, muž právě objevil lepítka na okrajích nebo to, že přední strana je ta s obrázkem.
 
Trpělivě mu raďte, stůjte při něm, ale nechte ho, ať si najde vlastní cestu. Poučí se a příště už bude zase o něco lepší. A co je na té tatínkovské práci nejlepší? Nejenže se nestanete otrokem a budete plně zastupitelná v péči o dítě, ještě k tomu jim dvěma dáte prostor, aby si spolu vytvořili důležité pouto.
 

Související články ze sekce maminky

Má mateřská „kdyby tak…“

Možná to také znáte. Během mého dosavadního mateřství jsem se nesčetněkrát ocitla v situaci, kdy bych si přála, aby to celé bylo úplně jinak. Vyrovnat se s tím, že ne vždy jsou věci tak, jak bych si představovala, a že ne vždycky je mé dítě takové, jaké jsem si ho vysnila, bylo pro mě jako pro mámu nejtěžším úkolem.

Číst více

Souboj kdo s koho: období vzdoru

Je to mamánek, ňuňánek, zkrátka vaše zlatíčko. Neuděláte jeden bez druhého ani krok. A pak přijde druhý rok a z něj se přes noc stane malý ďábel. Máte pocit, že vám asi někdo vyměnil dítě, podobně jako v tom filmu s Angelinou Jolie. Jenže tohle není film, ale realita a vy se s ní musíte nějak vypořádat.

Číst více

Jsme také na sociálních sítích