Objevujeme svět s dítětem

Sdílejte článek
30. 6. 2018 | Kateřina Kopecká
Jako malá holka jsem poprvé viděla moře ve dvanácti letech. Autobusem jsme jeli celá rodina za tou nádherou několik dní. Dneska je naprosto normální létat po celém světě i s malým miminem. Ono to totiž jde úplně v pohodě.
 
Cestování, ať už s miminkem, nebo pak se starším dítětem, má totiž hned dvě záruky. Dítě bude spokojené tam, kde budete vy, a rozhodně se nebudete nudit. Já byla zvyklá na dovolené přečíst aspoň tři knížky a teď jsem ráda, že přelouskám jídelní lístek v angličtině.
 
Ale stojí to za to. Vždyť jste u toho, když ten malý kluk nebo ta malá holka poprvé okusí, jaké to je plavat ve slané vodě. Nechat se unášet vlnami, zahrabávat si celé tělo do písku nebo jen tak koukat do dálky. Pozná, že se na jiných místech světa mluví cizí řečí, ale že to vůbec není bariéra ke společné hře s dalšími dětmi nebo že se dá létat v oblacích a nebýt přitom pták.
 
Naše první dovolená s dítětem byla v obytném autě. Táta, máma, kluk a dům na čtyřech kolech. Jezdili jsme takhle ve dvou řadu let a ten pocit, kdy jedete poprvé ve třech, nikdy nezapomenu. Ten pohled pyšného táty, že veze rodině ukázat svět. Měli jsme nabalenou tunu věcí a ve finále stačilo mít pro dítě dostatek triček, kšiltovku, lopatku a opalovací krém. Cestujte s dětmi. I když si to možná nebudou pamatovat, v zákrutech jejich osobnosti to určitě zůstane.
 

Zaujala Vás značka Marťánci? Přihlaste se k odběru novinek!

Zapište se k odběru novinek nyní a získejte možnost vyhrát balení Marťánků FUTURY zdarma!

Napiš nám svůj příběh a získáš vzorek FUTURA 1-3 zdarma

Související články ze sekce maminky

Babičky. Ještě že je máme

Nově narozený člen rodiny je bezpochyby velká událost. A o to větší, když je to první dítě na všech frontách. Já nikdy nezapomenu na chvíli, kdy moje máma poprvé viděla svého prvního vnuka. Okamžité probuzení dalšího typu mateřské lásky a obří chuť se starat bylo přesně to, co jsem v šestinedělí potřebovala.

Číst více

Nejcennější láska je ta mateřská

Hledala jsem v mobilu nějaké její fotky ze hřiště, abych je poslala babičce. Jezdila jsem prstem po displeji výš a výš, měsíc po měsíci, až jsem se tak trochu neplánovaně dostala úplně na začátek galerie s jejím jménem. Otevřela jsem si fotografii ze dne, kdy se narodila, a ucítila jsem na tváři slzy jako hrachy.

Číst více

Jsme také na sociálních sítích