Role matky ve 21. století

Sdílejte článek
7. 8. 2018 | Autorka: Lucka, máma Laury
„Vy máte dneska na výběr. Tohle za nás vůbec nebylo.” Ruku nahoru, kdo tuhle větu slyšel od svojí mámy. Nebo od svojí babičky. A je to pravda. Tolik toho, co máme dnes, opravdu nikdy předtím nebylo.

Tehdejší jedny těhotenské šaty, plenky jedině látkové, celkem dva kočárky na výběr versus dnešní super pohodlné těhotenské legíny, hnízdečka, anatomicky tvarované dudlíky, chůvičky, nosítka a dupačky pro každou příležitost.

Aby ale na světě zůstala rovnováha, nemůžeme si těchto vychytávek užívat zadarmo. A teď nemyslím na tu finanční stránku. Každé zjednodušení je vyváženo zvýšením nároků jinde. Když totiž máme tolik pomůcek 
ke zjednodušení mateřství, máme přece prostor fungovat normálně dál.
Můžeme šoupnout dítě do krosny a vyrazit na hory. Můžeme pracovat z domova a nadále budovat kariéru. Můžeme dát batole do koutku a vyrazit do fitka. Můžeme přece zvládat naprosto všechno jako bezdětné, a ještě u toho vypadat skvěle a odpočatě.

Když pak některou z výše uvedených činností nezvládáte, cítíte se neschopná. To je hloupost! Každá děláme, co můžeme, abychom byly dobré mámy. Jestli vám dělá radost práce, u mateřství pracujte. Jestli se rády hýbete, cvičte. Ale nenechte se ovlivnit tlakem okolí, kdy moderní máma musí zvládat úplně všechno. Nemusíte nic. Role matky 21. století totiž nespočívá v tom, být co nejvýkonnější, ale být co nejspokojenější a udržet v pohodě celou rodinu včetně sebe.
Zaujala Vás značka Marťánci? Přihlaste se k odběru novinek!

Zapište se k odběru novinek nyní a získejte možnost vyhrát balení Marťánků FUTURY zdarma!

Napiš nám svůj příběh a získáš vzorek FUTURA 1-3 zdarma

Související články ze sekce maminky

Proč je čtení důležité a jak děti ke knihám vést

Mám jednu speciální poličku plnou svých dětských knížek, mám oblíbené literární hrdiny a mám krásné vzpomínky na dětství, které jsem ráda trávila v knihovně. Moc bych si přála, aby to moje dcera měla podobně.

Číst více

Nejlepší aktivita je ta nejnudnější

Fascinace. To slovo naprosto vyjadřuje mé pocity od chvíle, kdy se mi narodil syn. Každý den doslova zírám, jak to příroda zařídila. Začne to úplně na začátku. Dítě ví, že se má přisát k bradavce. Ví, že se má začít otáčet na bříško, plazit se, lézt, sednout si, stoupnout si, udělat první krůček. Jak mu v tomhle obřím rozvoji můžeme pomoct my? Nejlépe tím, že nebudeme dělat vůbec nic.

Číst více

Jsme také na sociálních sítích