Mámy jsou různé. Máma pečovatelka, máma volnomyšlenkářka, přísná máma, máma puntičkářka. Ta moje byla a je máma podporovatelka. Ať jsem si v dětství, pubertě nebo minulý týden vymyslela cokoliv – od nového účesu po změnu povolání nebo svatbu, vždycky mi k tomu řekla svůj názor, ale nechala mě, ať si sama vyzkouším, jestli ta moje volba byla také správná.
 
A za to jsem jí dodnes vděčná.
 

Říká se, že tak, jak jsme byli sami vychováváni, budeme vychovávat i své vlastní děti. Ať už podvědomě, nebo vědomě, naše vlastní dětství se zkrátka do našeho rodičovství určitě promítne. Být dobrou mámou je dědičné. Jenže která máma je ta dobrá? Ta, co používá látkové pleny? Ta, co vaří jídlo z bio zeleniny? Nebo ta, co je s dítětem doma až do čtyř let? Nejlepší máma je ta, která své dítě miluje a přitom je sama šťastná. Každá si najdeme svůj způsob výchovy, ať už podle srdce, knížky, nebo naší vlastní mámy.