Je to teprve nedávno, co jste mu poprvé kostrbatě navlékla plenku a najednou nadešel čas naučit ho žít bez ní. Učení na nočník bývá velká událost. Někdo ji zvládne bravurně za pár týdnů, jiní se s ní trápí roky. Kdy začít a jak postupovat?

Doporučená doba, kdy domů dorazit s plastovým nočníkem v náručí, vlastně neexistuje. Místo lpění na určitém věku je spíše potřeba sledovat samotné dítě. Bývá jeho vyměšování pravidelné? Dává najevo, když se mu chce? Rozumí jednoduchým pokynům? A to, co by si asi přáli všichni: touží dítě po používání záchodu nebo nočníku? Jestli jste odpovídaly ano, nadešel ten čas.

Jenže pak může přijít problém. Některé děti se nočníku začnou bát, jiné dělají, jako by neexistoval. V tom momentu je potřeba ubrat. Stejně jako při učení čehokoliv jiného, netlačte na pilu. Když se pak povede nočník použít, chvalte, chvalte, chvalte.

Zajímavou metodou, je takzvaný „indián“. Spočívá v tom, že dítěti jednoho dne vysvětlíte, že ode dneška se už plenky přes den používat nebudou. A opravdu mu je už nesmíte dát. Celé dny pak samozřejmě neděláte nic jiného, než že dobíháte s nočníkem v ruce dítě čůrající u konferenčního stolku, ale dle zkušeností jiných matek to je metoda, která funguje nejrychleji.

Mise nočník má bohužel dvě fáze: den a noc. Jakmile vyhrajete přes den, naberte síly a vrhněte se na noc. Dobrou radou je omezit pití ve večerních hodinách a nechat dítě vyčůrat se před tím, než jde spát. I tak může noční používání nočníku trvat další měsíce. Jako vždy to chce čas a trpělivost.